Polyamorie

V ideální podobě znamená polyamorie 'mít několik láskyplných, dlouhodobých sexuálních vztahů, z nichž každý stojí na pevném základu otevřené komunikace, upřímnosti a vyjednávání'. Na první pohled může polyamorie působit jako snadný způsob, jak mít víc protějšků, ve skutečnosti je to ale docela náročná záležitost s pravidly a povinnostmi - stejně jako kterýkoli jiný láskyplný vztah. Pokud hledáš swingování nebo způsob, jak se vyhnout intimitě, tohle rozhodně není ono; jde tu o mnohem víc než jen o sex. Podíváme se, jak tento životní styl ve skutečnosti vypadá, nahlédneme do historie, popíšeme pravidla hry a pak projdeme výhody i důsledky takového vztahu.

Definice

Slovo 'polyamorie' vzniklo spojením řeckého 'poly', které znamená mnoho, a latinského 'amor', které znamená láska. Takové uspořádání obvykle zahrnuje většinu alternativních životních stylů a sexuálních orientací. Polyamorní lidé vytvářejí malé intimní skupiny, v nichž často, i když ne nutně, dochází k sexu mezi jednotlivými osobami.

Polyamorní vztah se vyznačuje tím, že všechny zúčastněné osoby plně vědí o každé další osobě ve skupině a souhlasí s její přítomností. Lidé ve skupině mohou, ale nemusí, žít ve společné domácnosti. Sex s lidmi mimo skupinu (pokud není dohodnuto jinak) se stále považuje za nevěru.

Polyamorie se liší od ‘swingování’ tím, že u swingování nemají lidé k nikomu mimo primární vztah jiné pouto než sex (a možná přátelství). Polyamorii se také říká 'záměrná nemonogamie' nebo 'odpovědná nemonogamie'.

Bližší pohled

Polyamorní vztahy mohou mít mnoho podob a zapojit se do nich může téměř jakákoli představitelná kombinace mužů a žen. Mezi ty častější patří: dvě osoby jednoho pohlaví a jedna osoba jiného (třeba - ale ne nutně - jeden homosexuální a jeden bisexuální protějšek s někým třetím) a dvě osoby jednoho pohlaví se třemi nebo více osobami druhého pohlaví (opět případně s prvkem homosexuality či bisexuality). Seznam kombinací je téměř nekonečný; pro zúčastněné je ale doopravdy důležitá kvalita vztahů s ostatními ve skupině.

Zjednodušeně řečeno: lidé, kteří takto žijí, mají obvykle jeden hlavní protějšek a ostatní vztahy stojí až za tím prvním. Tyto úrovně vztahů se obvykle označují jako primární, sekundární a terciární.

Primární vztahy představují nejtěsnější pouto, nejvyšší míru intimity a největší přitažlivost, citové zapojení a pozornost. Primární protějšky sdílejí životní cestu, životní cíle, osobní hodnoty, rodičovství, osobní finance i bydlení, takže z hlediska celoživotního závazku se velmi podobají tradičnímu manželství.

Sekundární vztahy se primárním velmi podobají, dostávají ale méně času/energie a mají nižší prioritu. Sexualita a citová podpora jsou stále na velmi vysoké úrovni, závazků je ale méně, například v oblasti životních cílů a osobních financí.

Terciární vztahy vznikají s lidmi, které lze v zásadě považovat za 'přijatelné osoby zvenčí.' Společně strávený čas je minimální, dokonce jen občasný, a přestože může existovat silné citové a sexuální pouto, tato osoba se nepovažuje za stálou součást života.

Existují také komunity nebo sítě polyamorních lidí, kteří žijí v otevřených vztazích s mnoha lidmi z dané komunity.

Polyamorie se od swingování výrazně liší tím, že swingování se zaměřuje na sexuální zábavu - fyzickou stránku vztahu, zatímco polyamorie se soustředí spíš na citovou stránku a (vlastně) nemusí sexuální prvky vůbec zahrnovat. V polyamorii se lidé kromě sexu obvykle silně zapojují i citově, zatímco swingování znamená mnohem menší dlouhodobý citový (i praktický) vzájemný závazek.

V praxi se tyto životní styly v mnohém překrývají, ale jako obecné vodítko výše uvedené rozdíly podle lidí z obou komunit platí. Zajímavostí je, že občas narazíš na swingující páry, které časem přešly k polyamorii, protože toužily po větší intimitě s konkrétními sexuálními protějšky.

Historie

V biologii je už dlouho známo, že sexuální monogamie se v přírodě vyskytuje jen zřídka, pokud vůbec; je to ve skutečnosti převážně lidská společenská konvence. Například ve světě ptáků, a to i u druhů, které ‘tvoří páry na celý život’, může značnou část mláďat - u některých druhů více než třetinu - zplodit jiný samec než samičin ‘partner na celý život’. To znamená, že některá vejce v jedné snůšce oplodnilo sperma jiného samce. To jasně ukazuje, že i některé druhy, které byly dříve považovány za monogamní, mají ve skutečnosti sex i s jedinci mimo svůj pár!

Navíc jsou samci všech druhů ti, kdo produkují spermie - a těch se dá snadno vyrobit hodně. Vajíčka je naopak obtížnější vyprodukovat a vznikají méně často, což může pomoci vysvětlit, proč jsou ženy při výběru protějšku často vybíravější než muži - a proč mají obvykle větší sklon vnímat sex a lásku jako ‘jeden balíček’, protože hledají jistotu pro výchovu potomstva.

Téměř jedinečný přístup lidí k monogamním vztahům může pomoci vysvětlit, proč je pro nás tak těžké je udržet - možná to prostě není v naší povaze!

Zajímavé je, že polyamorie existuje tak dlouho, jak sahají písemné záznamy. Doklady v podobě chrámových reliéfů v Asii a keramiky ze starověké Evropy a Jižní Ameriky ukazují, že tento druh uspořádání existuje doslova tisíce let. A přestože moderní západní kultura upřednostňuje monogamii, mnoho společností v průběhu dějin vztahy s více než jedním partnerem připouštělo.

Zásady

Jedním z nejvíc matoucích aspektů polyamorie je otevřenost ‘pravidel’. Protože každá situace je jiná, každá si osvojuje jiné konkrétní zásady. Pravidla jsou opravdu specifická pro každou skupinu.

Přesto existují obecně uznávané zásady. Ačkoli se o všech následujících dá diskutovat, uvádíme tu některé z těch nejvýraznějších. Je dobré mít na paměti, že jde o ideály a ne všechny polyamorní vztahy je dodržují do posledního puntíku. Cíl je však prakticky stejný - zdravé, šťastné a naplňující sexuální a citové vztahy.

Souhlas a otevřená komunikace

Nejdůležitějším faktorem v polyamorním vztahu je souhlas všech zúčastněných, počínaje tvým primárním protějškem, s přidáním další osoby do skupiny. Pokud přidání není vítané, vztah nelze přidat. Zjednodušeně řečeno: všechno, co kterýkoli protějšek dělá ve vztazích s někým novým, se otevřeně probírá, obvykle velmi podrobně, ještě předtím, než dojde k jakémukoli fyzickému kontaktu.

Také v rámci stávající skupiny je potřeba hodně komunikovat. Stejně jako v každém úspěšném monogamním vztahu je komunikace klíčová - a protože polyamorní vztahy jsou složitější, vyžadují jí ještě víc. Je také zásadní udržovat komunikaci otevřenou, aby bylo možné řešit nesrovnalosti. Když někdo překročí hranici, musí existovat vzájemné porozumění, které pomůže napravit způsobenou škodu.

Loajalita a věrnost

Pro úplnost to tu musí zaznít - nevěra je prostě nepřijatelná. Polyamorní vztahy jsou stále vztahy loajality a věrnosti v rámci dohodnuté skupiny, takže v tomto ohledu se polyamorie od monogamie nijak neliší.

Vzájemná podpora

Tento ideál vyžaduje, aby protějšky respektovaly všechny ostatní ve skupině i vztahy, které mezi sebou mají. Základní dohodou je, že rivalita se omezí na minimum a že každá osoba respektuje roli a místo ostatních v hierarchii.

Nemajetnickost

Polyamorní lidé se shodují, že omezování citově závazných vztahů ohrožuje důvěru, protože ji nutí být podmíněná. Věří, že když svým protějškům opravdu důvěřuješ, můžete se navzájem milovat otevřeněji a naplno, s menším strachem ze ztráty nebo zrady důvěry.

I tato oblast je do značné míry otázkou individuálního výkladu. Někdy jedna osoba další protějšky přijme, zatímco druhá ne. Při takové míře možných odlišností je důležité vědět, že jasně vymezit zásady konkrétního vztahu je nezbytné. Čím víc nemajetnickosti praktikuješ, tím otevřenější vztahy mohou být - v praxi je ale téměř vždy jedna osoba majetničtější než ostatní. A tady znovu přichází na řadu komunikace.

Výhody

Polyamorní lidé uvádějí řadu výhod:

Sexuální pestrost - Těžko obejít to, co by většina označila za jednu z hlavních výhod polyamorie, a tou je mít více sexuálních protějšků. Čistě z hlediska fyzických potřeb může sexuální přístup k více než jednomu protějšku prodloužit trvání vztahů, zvlášť když se sexualita rozvíjí v několika směrech zároveň. Každá osoba může svobodněji zkoumat celou šíři svých zájmů a své sexuality, aniž by to znamenalo tlak na zapojení konkrétního protějšku. Každý vztah se tak může stát naplňujícím a zábavnějším v těch ohledech, které jsou pro něj důležité.

Hlubší nesexuální vztahy - Když se objeví hluboké přátelství, dostávají se některé monogamní vztahy pod tlak kvůli žárlivosti, i když o sex vůbec nejde! V polyamorním uspořádání se taková přátelství nejčastěji plně přijímají a jsou dokonce vítaná. Tak lze naplnit mnoho nesexuálních potřeb, aniž by byl potřeba sexuální kontakt.

Osobní růst - Život v takovém uspořádání ti může odhalit mnoho stránek tvé osobnosti, které ti dřív možná zůstávaly skryté. Otázky kolem žárlivosti, osobních hranic, vztahů a sexuality se v polyamorním vztahu dostávají do ostrého světla. Jejich řešení může být hnacím motorem obrovského osobního růstu, což je jedna ze skutečných výhod jakéhokoli vztahu.

Širší podpůrná síť - Když dojde na praktický chod vztahu, sedí tu rčení ‘ve více rukou se lépe pracuje’. Ať jde o domácí práce, více příjmů nebo výchovu dětí - mít kolem sebe širší rodinu usnadňuje řadu úkolů, jak může potvrdit kdokoli, kdo vychovává děti bez druhého rodiče. Monogamní rodina se v takové každodenní pomoci obvykle spoléhá na tety, strýce, prarodiče, bratrance a sestřenice. Polyamorní rodiny mohou dělat přesně totéž, ale přímo v rámci samotné nukleární rodiny.

Udržení jiskry - Většina z nás zná úsilí, které vkládáme do nových vztahů a do získání a udržení pozornosti druhé osoby. Jakmile to opadne a vztah zevšední, často nám tyto věci připomene až čas strávený odděleně (nebo podobná událost). Další vztahy podle mnoha polyamorních lidí mohou tuto jiskru naopak udržovat při životě, protože energie nového vztahu bývá trochu nakažlivá. Navíc to umocňuje neustálý pohyb v uspořádání s více protějšky, který také pomáhá, aby věci 'působily svěže'.

Důsledky

K nejvážnějším výzvám polyamorie patří:

• Nutnost odnaučit se velkou část společenského podmiňování a předem daných představ, aby tato složitá forma vztahu fungovala.
• Vyrovnávání se se silným negativním společenským tlakem ze strany monogamní většiny v západní kultuře.
• Vyrovnávání se s pocity žárlivosti a majetnickosti.
• Budování takové míry důvěry a respektu, která může přesahovat to, co znáš z monogamních vztahů.
• Zlepšování komunikačních dovedností při řešení osobních hranic, přání a potřeb - to vše v kontextu vztahu.
• Více osobních problémů (zavazadel), nikoli méně, protože každý člověk si nese svá zavazadla - a pokud máš víc než jeden protějšek, znamená to citově podporovat víc než jednu osobu.

Závěrem

S pečlivým uvážením a pozorností a k tomu se spoustou osobního růstu může polyamorní vztah přinést mnoho výhod lidem, kterým monogamie prostě ‘nesedí’. Když máš vlastní žárlivost pevně pod kontrolou a vybuduješ potřebnou důvěru, může polyamorie fungovat velmi dobře a vést ke šťastnému, naplněnému životu. Nestane se to ale bez velkého množství práce a úsilí, protože smířit se s tím, že milovaná osoba (zároveň) miluje i někoho dalšího, se snadno řekne, ale hůř udělá. A i tak zbývají společenské a kulturní dopady, se kterými se musíš vypořádat - co řekneš rodině a jak bude odteď vypadat štědrovečerní večeře?

Rozhodnutí, zda žít v polyamorním vztahu, je čistě individuální. Má významné výhody, ale také skutečné výzvy, které je potřeba zvládnout, aby to fungovalo. Vážíme si všech, kdo se snaží najít větší štěstí prostřednictvím této formy otevřeného, láskyplného vztahu, a doufáme, že tento článek pomůže těm, kdo o ní vědí méně.