Jsem připravená? - Pro ni

Tuhle otázku si klade každá žena - sama sobě a často i druhým, včetně mě. Odpověď bývá mnohem složitější, než se zdá.

Biologie definuje pohlavní zralost jako okamžik, kdy se organismus dokáže rozmnožovat. To platí pro trávu, žížaly nebo ptáky a možná i pro většinu savců. Pro lidskou ženu je to ale nedostatečný popis. Jako by z něj vyplývalo, že jakmile začne menstruace, jsme připravené. V některých kulturách se to tak skutečně bere. Jenže v kulturách, kde se od žen čeká, že se stanou matkami zhruba ve čtrnácti, hrozí dívkám v těhotenství a při porodu mnohem vyšší riziko vážných komplikací, a dokonce smrti. Už to samo o sobě by nám mělo něco říct. Podívejme se na změny, kterými musí žena projít, aby byla sexuálně zralá, ze tří stránek: fyziologické, psychologické a společenské.

Fyziologická stránka

Prvními známkami dospívání bývá zduření dvorců - širší části bradavek - a začátek růstu prsou. O několik měsíců později přichází první menstruace a pak naplno puberta. Změny v těle jsou mnohem rozsáhlejší a trvají mnohem déle, než si většina lidí uvědomuje.

Na začátku puberty je pochva poměrně tuhý, nepoddajný orgán. Její stěna má tloušťku jen několika buněk a snadno se nenatahuje. Netvoří ani přirozené zvlhčení, které je u dospělé ženy vždy přítomné a při sexuálním vzrušení se dramaticky zvyšuje. Zhruba o pět let později (přinejmenším) je to nádherně pružný orgán se silnou, pevnou stěnou, schopný zvládnout porod dítěte. Boky jsou zpočátku úzké a pánev se ještě nezploštila a nerozšířila - což je pro ženské tělo typické. Klitoris je schovaný pod předkožkou klitorisu, ale jeho špičku můžeš vidět a nahmatat tam, kde se nahoře spojují vnitřní stydké pysky.

Změny hormonů v našem těle vyvolávají vývoj primárních a sekundárních pohlavních znaků a utvářejí plně vyvinuté ženské tělo. Přeladění hormonů z dětské rovnováhy na dospělou trvá několik let. Průvodní tělesné znaky se mezitím také stále mění. Určit, kdy je tato hormonální změna dokončená, je obtížné a v pozdějších fázích to možná ani není příliš podstatné. Obecně platí, že když je tvoje menstruace docela pravidelná a není víc než jen nepříjemnost, hormony našly svou rovnováhu. Růst ale může pokračovat i potom. Mně se po 20. narozeninách zvětšila prsa o celé jedno číslo košíčku. Podobnou zkušenost mají i jiné ženy, ať už s prsy, nebo s jinými částmi těla.

Růst v době dospívání vyžaduje živiny - spoustu živin. I když už možná nerosteš tak, jak si růst obvykle představujeme, jednotlivé orgány se dál vyvíjejí (prsa, děloha, pochva, ochlupení); mění se stavba kostí, vyvíjejí se klouby a tělo získává výrazně ženský charakter.

Rizika sexu jsou v tomto období velmi vysoká. Když je nepravidelná menstruace, je nepravidelná i ovulace. Pokud se žena rozhodne začít se sexem už v raném dospívání, musí antikoncepci používat o to pečlivěji, protože určit, kdy hrozí riziko, je prakticky nemožné. Některé ženy neovulují každý měsíc, jiné ovulují i několikrát za měsíc a u některých začne ovulovat jen jeden vaječník a druhý ne. Musíš počítat s tím, že můžeš otěhotnět kdykoli.

Pokud otěhotníš dřív, než se dokončí tvůj vlastní vývoj, začne boj o živiny. Stejnou potravu, kterou potřebuješ pro zdravé kosti a klouby, potřebuje i miminko, aby se normálně vyvíjelo ve zdravé dítě. To je jeden z důvodů, proč dospívající matky často rodí děti s nízkou porodní hmotností nebo předčasně. V tomto boji prohrávají obě strany. Matka se nevyvíjí přirozeně a dítě také ne. Těhotenství v dospívání vyžaduje odbornější péči než těhotenství v dospělosti a vždy by ho měla provázet pečlivě naplánovaná strava. Těhotné dospívající potřebují včasnou lékařskou péči ze všech nejvíc, a přitom ji vyhledávají ze všech nejméně.

Jak se primární pohlavní orgány vyvíjejí, pochva poměrně brzy získá schopnost přijmout penis. Jakkoli šokující pro tebe může být první dotyk penisu, ve srovnání s hlavičkou dítěte je opravdu dost malý. Pochva může zvládnout sex, a přesto nebýt připravená na jeho velký důsledek - porod. Porod pak může skončit císařským řezem, rozsáhlou epiziotomií nebo trvalým poškozením tvých pohlavních orgánů.

V těhotenství dochází k další velké proměně hormonální směsi v tvém těle. Hormony se od začátku puberty ještě neustálily, a tak do ostatních částí těla putují protichůdné signály. Prsa dostala pokyn růst, ale dřív, než dorostla, dostávají pokyn přestat a začít tvořit mléko. Signály pro přestavbu kostí se nemohou plně uplatnit, když se přepnou na růst dalšího těla v tvé děloze. Spolu s odčerpáváním živin to může matce způsobit celoživotní potíže. Klouby se v dospívání teprve formují, a teď mají nést nevyváženou zátěž, na kterou nejsou připravené. Možné tělesné potíže nesouvisejí se samotným sexuálním životem, ale s jeho přirozeně zamýšleným výsledkem - těhotenstvím.

Psychologická stránka

Psychickým dopadům předčasného začátku sexuálního života se věnuje nejmenší pozornost, a přitom mohou být nejškodlivější. Každá sexuálně aktivní žena může otěhotnět pokaždé, když do sebe přijme penis. Nejspíš každá žena, která tohle čte, si při každé návštěvě toalety kontroluje kalhotky. Co z nás vytéká a co to může znamenat? Každá z přibližně 400 menstruací, které každá z nás prožije, představuje možný důvod k obavám. Když se snažíme otěhotnět, děsíme se pohledu na malé červené skvrnky; když doufáme, že těhotné nejsme, vítáme je s nadšením. Ať si během menstruace stěžujeme sebevíc a ať nás občas opravdu trápí, každý měsíc je to velmi vítaná událost. Když nepřijde, je ta zpráva mnohem horší.

Jsem si jistá, že každou ženu, která kdy poprvé měla vaginální sex, druhý den ráno jako první napadne: "Co když jsem těhotná!" Platilo to pro mě (i když jsem se považovala za dokonale připravenou) a platí to pro každou ženu, které jsem se na to kdy zeptala. (Sekretářka z kliniky mi právě přinesla stoh papírů a já se jí zeptala, co ji jako první napadlo den poté, co přišla o panenství. Stejná odpověď!) A ta otázka se opakuje každý den, dokud nepřijde další menstruace. Ve 26 letech je to normální součást života ženy a možné kroky i důsledky máme nejspíš promyšlené. V 16 letech je to strašná tíha. S každým dalším dnem je těžší, dokud neuvidíme skvrnky, a když se o dva dny opozdí, je to břemeno ještě těžší.

Jedna mladá žena z tohoto webu, která si na tuhle stránku ženství teprve zvyká, mi každý měsíc posílá e-mail ve smyslu "Myslím, že to mělo přijít včera!!!; Mám strach." Pro dospívající dívku, která se teprve učí, kam ve světě patří a jak zvládat nespočet dalších drobností toho, co znamená být ženou, je to obrovská zátěž. Pro některé je každý měsíc mučivé čekání. Odvádí to pozornost a energii, které by se daly mnohem lépe využít při přípravě na život. Skutečnou ironií je, že spousta mladých žen jen mechanicky prochází sexem kvůli uspokojení někoho jiného, zatímco samy ještě nepoznaly, jaký je orgasmus.

V mém případě jsme se s kamarádkou obě rozhodly, že "nastal čas", a začaly jsme se chystat, jak svoje kluky svedeme "až do konce." Bylo nám patnáct a už nás unavovalo, jak nám pořád někdo říká, ať si chráníme panenství. Po několika měsících nervů, kdy nám jediné uspokojení přinášelo sebeuspokojování po návratu domů, jsme usoudily, že to za to nestojí. Moje starší sestra i teta (obě nám s přípravami pomáhaly, kupovaly vaginální gel, kondomy atd.) nás před těmito důsledky varovaly. První měsíc, kdy jsem se neustále nestrachovala, jestli mi menstruace přijde, nebo ne, byl jako znovuzrození. Taky jsme zjistily, že si můžeme pomáhat navzájem, ale to je na jinou debatu.

O pár let později jsem se sexem začala doopravdy a od té doby mě moc baví. Tlak okolí jsme skoro necítily - kromě toho, který jsme vyvíjely jedna na druhou. Možná jsme se chovaly, jako bychom se vsadily. Naši kluci byli samozřejmě vstřícní, jak jen to šlo, ale moc netlačili - kromě občasného osahávání a toho, že jsme je tu a tam ukojily rukou. Chráněné, nábožensky založené prostředí Hebrid otevřenému nátlaku do velké míry bránilo, ale v pozdějších letech mě překvapilo, kolik dalších žen (možná o rok později) zažilo totéž.

V kosmopolitnějším prostředí na to netlačí jen kluci (ti z toho koneckonců ve svém mladickém, mačistickém pohledu mají jen samé zisky), ale i sexuálně aktivní dívky často ponoukají vrstevnice, ať se do toho pustí. Hádat se o tom bývá často trapné. Mohlo by to odhalit tvoji vlastní nevědomost nebo nezkušenost. Klukům by se mělo odpovědět zhruba ve smyslu “Jsi připravený být tátou?” S holkami je často víc příležitostí probrat skutečné problémy.

Jestli jsou to opravdové kamarádky, budou ochotné se o tom bavit. Jestli ne, proč se řídíš jejich radami? Nejlepší odpovědí jiné ženě ve tvém věku je zeptat se, co jí sex doopravdy dává? U naprosté většiny dívek v polovině dospívání zní upřímná odpověď prostě: neustálý strach. Strach z otěhotnění; strach z nemoci; strach, že na to přijde rodina; strach z rozchodu; strach z pomluv; strach z vlastní nedostatečnosti. Jejich odpovědi: pokaždé používáme kondom; nikdo nic neřekne; miluje mě; miluju ho; s jinou by ho to ani nenapadlo; učím se být ženou; dělám to, takže už musím být dospělá. Ze 100 žen ve tvé škole, které spoléhají na kondom, jich během příštího roku zhruba 13 otěhotní, protože kondom se často nepoužívá správně; při správném použití pokaždé by to byly jen asi 2. Desetina sexuálně aktivních dospívajících má jednu nebo více PPN. Méně než pět procent těchto vztahů z dospívání vyústí v manželství a celoživotní partnerství. Každá tvoje sexuálně aktivní spolužačka už někdy seděla na záchodě a plakala nad kalhotkami bez jediné skvrnky. A kluci? Spousta z nich se na rande prostě párkrát udělá a nemůže se dočkat, až se pochlubí svým skóre. Muže nenenávidím; miluju je. V téhle subkultuře dospívajících to tak prostě chodí.

Můžeš mít chuť na sexuální uvolnění, ale to ještě neznamená, že nastal čas na plnohodnotný vaginální sex.

Společenská stránka

Těhotenství u vdané 26leté ženy se očekává; u svobodné 26leté je to holt život; u 19leté lehkomyslnost a promiskuita; u 16leté katastrofa. Nic z toho nemusí odpovídat skutečnosti, ale tak to vnímá společnost. A podle toho se k tobě lidé kolem tebe staví a chovají.

Na jiné rovině nikoho nepřekvapí, když se ví, že svobodná žena, které je něco přes 20, žije sexuálním životem. Dnes se to naštěstí považuje za naprosto přijatelné a za její věc; ví, co dělá, a za své jednání odpovídá sama. To, že je sexuálně aktivní 19letá, se většinou přehlíží. Dokud neotěhotní, může rodina přehlížet náznaky i realitu a doufat, že ví, co dělá. To, že je sexuálně aktivní 16letá, zůstává důvodem k obavám. A případné důsledky ponese celá rodina, nejen ta mladá žena.

Poznají to lidé? No, ne, bez panenské blány nevypadáš nijak jinak než s ní - a to ani na vyšetřovacím stole. Ale ano, existují výrazné náznaky, které můžou vyvolat velké obavy u tvých blízkých, v rodině, ve škole, a dokonce i u lidí, které neznáš. Něco vypovídají kluci, se kterými chodíš; holky, se kterými se stýkáš; místa, kde tě vidí. Žiju ve velmi malém městečku, kde se zná skoro celá obec. Ve větším městě by to odpovídalo jedné čtvrti a povědomí o rodinách, lidech a místech je zhruba stejné. Když vidím dvojici, která jde o půlnoci po cestě, udělám si určité závěry. Vím, co se děje v turistické chatě na druhém konci té cesty. Pokud jde o dvojici 18letých, možná mi to přijde i trochu k smíchu; pokud o dvojici 16letých, možná budu mít obavy. Kdyby mezi nimi bylo 14leté dítě mé životní polovičky, nejspíš bych byla bez sebe. Podobné závěry si lidé dělají často.

Vzpomínám si na jednu velmi oblíbenou mladou ženu z ostrova, kde jsem vyrůstala, která otěhotněla. Byla to velmi semknutá komunita. Jí i jejímu příteli bylo 17. Mám podezření, že každá matka na ostrově svým dětem (včetně mě) zakázala, aby kdy chodily s kýmkoli z mladších sourozenců té dívky. Divoké domněnky a závěry, ale přesto skutečné. Celá rodina je pak házena do jednoho pytle. Před padesáti lety by ji poslali pryč, dítě by šlo k adopci a navenek by se celá věc přecházela mlčením. Za zataženými závěsy by ale každá rodina nad celou situací kvokala. Rodiny se kvůli stigmatu těhotné dcery stěhovaly; jiné byly trpěny, ale ocitly se na okraji společnosti.

Uvnitř rodiny se "tajemství" tvého sexuálního života udržet nedá. Každá žena, která je matkou, se se spermatem párkrát setkala a pozná ho okamžitě - podle pachu, vzhledu, ztuhlé látky, na které je. Slipové vložky v koši v nezvyklou dobu neujdou pozornosti; spermicidy mají typický pach. Tvoje máma to může přejít; může vyvádět a zuřit; ale bude to vědět.

Finanční zátěž dítěte je u 26leté ženy její a nejspíš jen její; u 16leté to bude náklad pro rodiče. Riziko, které se tu podstupuje, není jen tvoje vlastní (i když to by mělo být na prvním místě), ale je to riziko pro celou rodinu - rodiče i sourozence. Naší pomyslné 26leté se život zásadně změní (ať už je vdaná, nebo ne), ale bude to život velmi zvládnutelný. Svobodné matky nejsou nic neobvyklého a existují pro ně systémy podpory - jesle a školky, zdravotní pojištění, hlídání, chápavé okolí a často i chápavá rodina. Naši pomyslnou 16letou čekají úplně jiné výzvy. Její společenský život na několik let prakticky skončí. Vlastní vzdělání pro ni bude těžší, pokud vůbec bude možné. Zátěž, která dopadne na její rodiče, bude velmi vysoká.

Dobře, tak co tím chci říct. Odpověď si každá žena musí najít sama. Polovina všech žen začne se sexem mezi 18. a 20. narozeninami. Možná čtvrtina začne dřív a zbývající čtvrtina čeká déle. Ve 25 letech zbývá panen poměrně málo, ale rozhodně nejsou vzácností. Zdá se tedy, že většina z nás své možnosti zvážila a došla k závěru, že je připravená až na úplném konci dospívání. Sociologie by to označila za "normální", tedy za to, co dělá většina lidí. Věřím ženám natolik, abych byla přesvědčená, že většina z nich se sama rozhodla zůstat pannou až do tohoto věku a sama se rozhodla v tomto věku se sexem začít. Není náhoda, že se tak ženy rozhodují v celém industrializovaném světě (jedinou výjimkou je Japonsko). Jsou také ve věku, kdy už zvážily rizika i kroky, které mohou být potřeba. Mají otevřené oči. Není náhoda, že některé čekají déle; prostě ještě nejsou připravené na tak vážný skok. Mladší věk mi dělá starosti. Není za tím dost nasbírané zkušenosti, vlastní ani převzaté od druhých, aby šlo o promyšlené riziko.