Klystýry

Klystýr je způsob čištění tlustého střeva a konečníku (poslední části trávicí soustavy), při kterém se tekutina zavádí přímo řitním otvorem. Tekutina se v konečníku po stanovenou dobu zadržuje a pak se vypustí do nádoby spolu s případnou stolicí (tělesným odpadem). V mnoha částech světa klystýry nahradila perorální projímadla a rektální čípky (léky zaváděné do konečníku, kde se rozpustí).

Klystýr lze provést v nemocnici, na klinice i doma. Vybavení se liší podle prostředí a požadovaného výsledku. Jedna z pomůcek se označuje jako 'fontánová stříkačka' nebo 'kombinovaná stříkačka' (protože sada slouží zároveň i k vaginálnímu výplachu - koncovka použitá v konečníku se ale nikdy nesmí použít do pochvy). Jde o velkokapacitní opakovaně použitelný vak podobný termoforu, který lze zavěsit nebo držet ve výšce. Na jednom konci je k němu připojena úzká gumová hadička, jejíž druhý konec je opatřen plastovou koncovkou určenou k zavedení.

Jednorázové klystýry podávají menší objem tekutiny. Dají se použít doma a prodávají se předem zabalené a s již naneseným lubrikantem. Jsou jednoduché na použití: tvoří je plastová lahvička se zaváděcí koncovkou. Klystýrový balónek funguje na stejném principu, jeho výhodou ale je, že se dá použít opakovaně.

Jaký je rozdíl mezi klystýrem a projímadlem?

Obě metody stimulují střeva, projímadlo se však užívá ústy, zatímco klystýr se podává řitním otvorem; obvykle se nekombinují, leda na pokyn lékaře, například před kolonoskopií. Klystýry nemají projímadla nahrazovat; používají se hlavně při těžké zácpě a zaklíněné stolici a někdy také jako pomoc při 'fekální inkontinenci' (ztrátě běžné kontroly nad vyprazdňováním). Projímadla jsou naopak obvykle vyhrazena těm, kdo kontrolu nad střevy mají, nebo ji alespoň mohou získat. Projímadla jsou snadno dostupná, mohou ale mít krátkodobé i dlouhodobé vedlejší účinky. Při jejich nadužívání si na nich střevo může vytvořit závislost. Klystýry mohou tlusté střevo roztahovat. Při častém používání může tlusté střevo časem ztratit svalový tonus, takže už nedokáže vyvinout svalové stahy potřebné k vypuzení stolice.

Dá se klystýr udělat i s jinou tekutinou než s vodou?

K výplachu střev lze použít nepřeberné množství směsí. Jedním z nejbezpečnějších a nejšetrnějších roztoků je teplý fyziologický roztok, protože z těla nevyplavuje elektrolyty. Očistné kúry tlustého střeva zahrnují klystýry připravené z bylin, doplňků stravy nebo složek, jako je citronová tráva, čerstvá citronová šťáva, česnek nebo káva - lékaři před nimi ale varují, protože dráždí sliznici střeva a klystýry s kávou už způsobily úmrtí. Lidé, kteří klystýry vyhledávají pro potěšení, si mohou klystýry připravovat svépomocí, aby dosáhli určitého účinku; používají přitom neobyčejnou škálu přísad, jako je víno, kastilské mýdlo (mýdlo vyrobené z olivového oleje), melasa a podobně - mýdlo ale může střevo chemicky popálit a alkohol se dostává rovnou do krve, takže obojí je nebezpečné.

Lékařské využití

Léčba klystýrem se praktikuje už od starověku. V minulosti se klystýry podávaly ke zmírnění zácpy, bolestí žaludku a různých nemocí. Porodní báby je navíc podávaly těhotným ženám těsně před porodem. Tato praxe byla kdysi při porodu běžná, aby vyvolala stahy nebo zabránila vypuzení stolice, porodnice od ní ale většinou upustily.

V dnešní době se klystýry používají k léčbě řady tělesných potíží, jako je zácpa, fekální inkontinence a porucha funkce střev - nikdy ale při podezření na neprůchodnost střev. Lidé, kteří klystýry potřebují, mohou trpět stavy souvisejícími se zraněním, vysokým věkem, ochrnutím nebo nevyléčitelnou nemocí.

Klystýr se také může provádět k odstranění případných překážek před zobrazovacím vyšetřením nebo bezprostředně před výkonem, jako je kolonoskopie. Zdravotnický personál se také může rozhodnout podat léky formou klystýru, aby léky neprocházely trávicím traktem.

Alternativní terapie

Alternativní terapie zpopularizovaly očistu tlustého střeva, které se také říká kolonika, hydroterapie tlustého střeva nebo výplach tlustého střeva. Podle některých názorů klystýr čistí tělo a odstraňuje škodlivé toxiny, které se hromadí v tlustém střevě a dolní části střevního traktu. Tato teorie vychází z úvahy, že se ve střevním traktu mohou hromadit bakterie kvůli stolici, která nebyla zcela vyloučena. Výplach tlustého střeva by tak mohl přispívat k lepšímu celkovému zdraví a pohodě. Současný vědecký výzkum však bohužel u této terapie nachází víc rizik než přínosů.

Klystýry pro erotické účely

Nervová zakončení v konečníku dokážou vyvolat velmi příjemné reakce, podobné těm, které vyvolávají nervová zakončení v genitáliích a kolem nich. I když může být klystýr pro někoho nepříjemný (nebo dokonce bolestivý), u přijímající strany může vyvolat vzrušení. Někoho to vzruší natolik, že se během klystýru věnuje sebeuspokojování. U mužů to může být tím, že se při tom stimuluje prostata. Samotné přijímání klystýru může, ale nemusí vyvolat orgasmus.

Lidé si běžně dělají klystýr před anální erotikou, jako je anilingus nebo anální sex. Páru to nejen dodá pocit čistoty, ale také to snižuje riziko, že se stolice dostane na hračky nebo genitálie.

Klystýry se mohou objevit i při BDSM (zkratka pro 'bondage, disciplínu/ dominanci, submisi/sadismus a masochismus'). Někoho vzrušuje možnost přimět druhou osobu, aby si nechala udělat klystýr, nebo představa, že se kvůli druhé osobě dokonale vyčistí. Může jít také o fetiš zaměřený na množství tekutiny, které člověk dokáže udržet v konečníku. Potěšení může plynout ze schopnosti tekutinu dlouho zadržet, nebo z toho, že je k jejímu zadržení někdo nutí. Lidé se zálibou v klystýrech se také mohou vzrušovat křečemi nebo pocitem "plnosti" při současném sebeuspokojování.

Klismafilie

Pro tento fetiš je typické silné sexuální uspokojení spojené s klystýry. Pro někoho může být sklon ke klystýrům jen zvláštností v rámci 'normální' sexuální aktivity, u jiných se pojí s řadou dalších fetišů, jako je urofilie (moč) nebo koprofilie (výkaly). Touha po klystýru může být tak silná, že člověk s klismafilií (klismo) může zveličovat zdravotní potíže, jen aby mu zdravotnický personál klystýr podal.

Kromě potěšení z přijímání klystýru může člověka s klismafilií vzrušovat i jeho podávání druhé osobě, nebo už jen pouhá představa jedné z těchto rolí. Jiné stimuluje pohled na gumové vybavení nebo jeho povrch. Použití přísad, jako je mýdlo nebo vaječné žloutky, může vyvolat chemické dráždění řitního otvoru, které může být nepříjemné, až bolestivé. Na druhou stranu pocit bolesti nebo pálení může někoho vzrušovat.

Článek v The American Journal of Psychotherapy (1976) rozebírá Freudův výklad této parafilie: 'Při přijímání klystýru se pacient identifikuje se svou matkou, zatímco ten, kdo klystýr podává, představuje jeho otce. Klystýr představuje akt soulože a pacient z tohoto zážitku vychází jako "exkrementální dítě".

Klystýrové lázně

Po celém světě existují lázně, které vycházejí vstříc nejrůznějším potřebám. Ty, které se specializují na partie pod pasem a přezdívá se jim 'klystýrové lázně', fungují pod hlavičkou očisty tlustého střeva a nabízejí pobyty zaměřené na střeva včetně výplachů a detoxikačních služeb.

Existují také 'poskytovatelé specializovaných služeb', například nevěstince, které se vyznají v umění anální erotiky. Dokážou vyhovět i méně obvyklým přáním týkajícím se klystýru. Znáš frázi "Drunk off your ass"? Ashley Hames, nebojácný průzkumník erotiky ze seriálu Sin Cities stanice Showcase, takové zařízení navštívil v Montrealu, aby si jeho služby vyzkoušel. V rozhovoru o nejdivočejších věcech, které kdy udělal, mezi ně bez zaváhání zařadil klystýr z červeného vína, který mu podala 'zdravotní sestra'.

Klystýry a alkohol

Pokud tě zajímají alkoholové klystýry, měj na paměti, že mohou být extrémně bolestivé kvůli pálení, které alkohol způsobuje. Nezkoušej to: alkohol vstřebaný konečníkem se rychle dostane do krve a obejde dávivý reflex těla, takže i malé množství může způsobit otravu alkoholem - a už to lidi zabilo. Proč? Protože tlusté střevo vstřebává alkohol do krevního oběhu rychleji než trávicí soustava. Dej si obrovský pozor … riziko předávkování je vysoké a hrozí ti otrava alkoholem, a dokonce smrt!

Klystýry ve filmu

Sexuální fascinace tím, co se skrývá za klystýrem (promiň tu slovní hříčku), není nic nového; ve skutečnosti může pramenit z nadšení, s jakým ho praktikovala předchozí generace. Pokud pořád netušíš, o čem mluvíme, uděláš si lepší představu, až zhlédneš scénu s klystýrem ve vaně z klasického filmu pro dospělé The Devil in Miss Jones (1973), který napsal a režíroval tentýž muž, jenž natočil Deep Throat (1972). Zachycuje ženu, která si smyslně nalévá vodu do všech svých otvorů pomocí gumové hadičky napojené na kohoutek. Další klystýrová klasika, Water Power (1977), představila postavu jménem Enema Bandit, která se pustí do násilného 'očistného řádění' a podává klystýry vysokoškolským studentkám proti jejich vůli. V Německu film vyšel pod názvem "Schpritz" a stal se kultovním hitem mezi milovníky výstředností.

Monumentální klystýr

V červnu 2008 bylo ruské město Železnovodsk svědkem odhalení bronzové sochy vysoké pět stop a vážící 800 liber, která vzdává hold, hádáš správně, klystýru. Toto umělecké dílo, zobrazující tři anděly, kteří drží klasický klystýrový balónek, spojuje "ironii a humor", zčásti díky své podobnosti s renesančními díly Sandra Botticelliho. Socha byla instalována před náměstím lázní Mashuk-Akva Term, které jsou známé léčbou zažívacích potíží vodou z minerálních pramenů Kavkazu.

Na závěr

Pokud klystýr provádí zkušená osoba, negativní vedlejší účinky jsou vzácné. Pokud se rozhodneš udělat si ho svépomocí, pořiď si domácí sadu a pečlivě si přečti návod! Postupuj s maximální opatrností, protože tkáň konečníku je nesmírně jemná. Jinak by tvůj zadek mohl (jak se říká) skončit v pěkné šlamastyce!